Jaký byl meditační seminář v tichu

5 dní v tichu, bez mluvení, mezi cizími lidmi a s meditacemi. Spoustou meditací. Když mi vloni vyprávěla moje kamarádka, že na takové akci byla, zaujalo mě to a přihlásila jsem se. Podzimní termín byl už obsazen, a tak jsem čekala až do letošního června. A ano, byl to opravdu nevšední zážitek, zahrnující klid, ponoření do sebe, ale i zlost, naštvání, meditační krizi či situaci, o které jsem si myslela, že absolutně nezvládnu.

Seminář pořádají Iveta a Pavel Špatenkovi už popáté. Většina účastníků tam byla dokonce poněkolikáté. O čem meditace jsou, si můžete přečíst na webu Pavla a Ivety, se mnou si pojďte přečíst, jak takový meditační seminář vypadal z pohledu mojí zkušenosti.

Meditační seminář v tichu Podél budovy kláštera jsem našla růst levanduli, šalvěj a spoustu dalších bylinek

Skoro jak na táboře

Přijíždělo se v úterý večer a to jsme ještě všichni mohli mluvit, seznamovat se s místem, s ostatními, s prostředím. Bývalý kapucínský klášter v Mnichově Hradišti leží hned vedle místního zámku a zámecké zahrady, kterou jsem si hned zamilovala. Na procházky v tichu jako dělaná.

Při ubytování na pokojích i ve frontě na jídlo jsem si připadala tak trochu jako na táboře, i vzduch tak voněl, po létě. A já tu měla strávit 5 dní a 6 nocí sama mezi lidmi, co jsem neznala. Těšila jsem se ale na tu zkušenost, něco mi zkrátka říkalo, že sem mám jet.

Meditační seminář v tichu Zámek v Mnichově Hradišti a krásné záhony rudých růží

Co tady vůbec dělám?!?

Ve středu a ve čtvrtek ale přišly první překážky a vnitřní problémy mé mysli. Trochu jsem se zděsila hned v úterý večer při pohledu na středeční program a zjištění, že během celého dne absolvujeme 10 meditací, každou po 25 minutách. 25 minut jsem nikdy nemeditovala ani doma, natož několikrát za sebou. Od středečního rána jsme už neměli mluvit a spíš se soustředit na sebe do sebe. To mi jde, to jo.

To, co mi ale nešlo hned jako další, byl posed při meditaci. Naivně jsem si myslela, že se medituje v poloze lotosového květu s překříženýma nohama, jako při meditaci třeba při józe. Tahle poloha mi ale nedělá dobře, už po 10 minutách mi začínají mravenčit nohy a musím změnit polohu. První dvě středeční meditace byly tedy utrpení. Zkusila jsem i jiné formy, meditaci ve stoje (náročnější na soustředění udržení rovnováhy), meditaci na židli bez opřených zad (v této poloze mi ale taky mravenčí nohy), meditaci vleže na boku v klubíčku (paradoxně mi vyhovovala úplně nejmíň). K meditaci v chůzi venku jsem se zatím nechtěla “snížit”, to přece zvládnu, ne…?

Meditační seminář v tichu Bývalý kapucínský kláštěr se nezapře ani uvnitř

Nakonec jsem si začala sedat jako ostatní – do takového polokleku, něco mezi polohou, kdy klečíte, a polohou, kdy si sedíte na patách. Buď sedíte na takové malé meditační stoličce a nohy máte pod sebou, nebo na větším polštáři s nohama obkročmo. Já měla meditační polštář, ale až v sobotu (!) jsem konečně přišla na to, jak na něm sedět, aby mě nebolel zadek…

Tušíte, jak to asi pokračovalo. Ve středu odpoledne mě místo meditace napadaly myšlenky, co tady vůbec dělám, do čeho jsem se to uvrtala, proč to trvá tolik dní a jestli si z toho vůbec něco odnesu. Tyhle myšlenky pokračovaly i ve čtvrtek, vyvrcholily odpoledne, kdy jsem byla nespokojená a rozladěná. První odpověď přišla ale tentýž večer při imaginaci – vedené meditaci/vizualizaci. V ní jsem potkala svého vnitřního kritika a jako pritopól svoji vnitřní ženu, která je naopak laskavá, vlídná a chápavá. Milující. Ale vnitřní kritik vedl, a to významně. Uvědomila jsem si, že ve mně zase vede už pár měsíců. A mě to strašně vyčerpává. Vloni a předloni mě dovedl až do vyhoření (“to přece zvládnu, měla bych, když to zvládnou ostatní a mělo by se to tak dělat…).

Meditační seminář v tichu V přestávkách po snídani, obědě a večeři jsem se chodila projít sem, moc hezké místo

Meditační krize

V pátek rozladěnost dostoupila vrcholu, protože se spojila s bolestí zad. Před obědem už jsem místo soustředěného pozorování vlastní mysli jen odpočítávala vteřiny a bojovala s pocitem, že raději vyskočím z kůže, než zasednout do další meditace. Odpoledne jsme měli možnost si promluvit 10 minut s Pavlem. S ním jsme velmi rychle nahlédli na problém mého vnitřního kritika a další dvě meditace jsem si na Pavlovu radu dala v chůzi venku a cíleně uvolňovala svoje vnitřní pnutí. Pomohlo mi to. Před večeří jsem si ještě chvíli protahovala páteř a uvolňovala se v šávásáně. To pomohlo velmi. Cítila jsem se uvolněná.

Meditační seminář v tichu Meditační místnost

Meditační maraton

Hmm, ale uvolněná pouze do chvíle, kdy jsem v pátek večer zjistila, že v sobotu odpoledne nás čeká meditační maraton. 7 meditací za sebou, každá opět 25 minut, s 5 minutovými přestávkami mezi jednotlivými meditacemi. Málem jsem se zhroutila. Moje mysl začala strašně rychle vyrábět strach a pochyby. To přece nemůžu zvládnout! To není možný, tolik sezení za sebou a koncentrace a zase mě budou bolet záda, to prostě nedám. Navíc byly při maratonu zakázány meditace vleže.

A přesně o tom pak mluvil Pavel – že naše mysl nám pravděpodobně říká, že je to nemožné, že to fyzicky nezvládneme. Ale že je to všechno o mindsetu, o tom, jak k tomu přistoupíme. Vždyť jde jen o 3,5 hodiny našeho života.

Vzpomněla jsem si na svoji metodu, kterou si pro sebe používám poslední asi rok. Je to nějak takhle. Představím si situaci, které se bojím. Představím si, že může dopadnout ale i jinak, než jak mi ukazuje můj vlastní strach. Řeknu si: “Existuje i reálná varianta, že…” doplňte si podle potřeby. V pátek večer a v průběhu soboty jsem si tedy nastavovala mysl na to, že jsem si říkala: “Existuje i reálná varianta, že  meditační maraton přežiju ve zdraví a na konci budu mít dobrý pocit, že jsem to v klidu a pohodě zvládla”. Řeknu vám, nejdříve tomu mysl moc nevěří, ale jak si to současně představuji i s těmi emocemi, že to zvládnu, víc a víc se na to ladí.

Když přišlo na meditační maraton, přestala jsem myslet na hodiny a nechala to plynout a vnímala jen to, co se děje právě teď. Právě teď si jdu sednout do meditace. Právě teď jdu na meditaci v chůzi. Právě teď se vracím na další meditaci v sedě.

Ano, meditační maraton jsem nakonec přežila ve zdraví. Opět se mi v meditacích ukázal vnitřní kritik a možné kořeny problému. A možná tohle je to, proč jsem sem měla jet. Znovu a jasně si to pojmenovat, postavit se čelem a přijmout, že tohle je to, co teď chci řešit, abych mohla dosáhnout vizí, nad kterými přemýšlím poslední rok.

Meditační seminář v tichu Detaily byly doladěny všude

Nikdo nejsme dokonalý

V neděli před obědem jsme opět začali mluvit a sdíleli svoje zážitky z celého semináře. Zajímavé bylo slyšet, že i ostatní nejsou pořád v soustředěné koncentraci uvnitř sebe, také mají svoje problémy, fyzické nebo mentální překážky, dokonce se třeba ani do stavu vnitřního pozorovatele vlastních myšlenek nedokážou dostat. Ještě zajímavější ale bylo, že každý byl schopen říct, že si uvědomil, co mu to dalo. Každý si v tom vlastním peklíčku našel něco, co ho nakoplo, co si uvědomil a posunulo ho to dál.

Co jsem si odnesla já

Seminář mě dostal jak se říká tak trochu back on track. Kromě jiného jsem si zřetelněji a konkrétněji uvědomila, kde sama sobě stojím v cestě a že na tom chci teď pracovat. Že nejlépe se mi pracuje a žije, když na sebe netlačím a jsem na sebe extrémně laskavá. Což se líp řekne, než udělá, ale je to tak. Nevím, jestli to stálo za celých těch 5 dní, ale asi to tak mělo být.

Protože má ráda i čísla, samozřejmě mi to nedalo a spočítala jsem si, že jsme absolvovali 43 meditací, každou po 25 minutách, což je celkem 1.075 minut. To je 17 hodin a 55 minut meditací! Ups, tak tohle jsem dokázala za pět dní! A přežila jsem to ve zdraví 😉

V neděli, když jsem odjížděla, jsem za celou zkušenost byla ráda, věděla, co mi to přineslo, ale nejsem si jistá, jestli bych do toho šla znovu. Meditovat si pravidelně doma určitě ano, meditace totiž přinést potřebný nadhled nad životem a ani nemusíte nikam cestovat (mně takové nadhledy dává právě třeba i cestování). Ale takto odtrženě to nepotřebuji, svoje problémy už dokážu sama či s pomocí najít, pojmenovat a uvědomit si i rychleji.

Kdybyste měli zájem o další informace, jak to probíhalo, nebo jakékoliv otázky, klidně napište do komentářů, nebo přímo na můj email. Budu se snažit vám odpovědět a posdílet, co vás bude zajímat.

Meditační seminář v tichu Budova kostela a vedle bývalý klášter

Comments

    • Květuše Vašířová
      June 26, 2018 / 8:51 pm

      Je to rozhodně zajímavá zkušenost 🙂

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.